Apelace Chianti

Mezi toskánskými víny zůstává etalonem oblast, která všechny ostatní překonává bohatstvím historie, slávou i objemem produkce. Je zároveň symbolem vzestupů i pádů italského vinařství: Chianti

Dějiny zdejšího vinařství se píší od časů, které měřil ještě jiný letopočet, než ten náš. Pro současné postavení vín z Chianti je však mnohem podstatnější novodobá kapitola historie. Do té se nesmazatelně zapsal baron Bettino Ricasoli, který v polovině 19. století stanovil principy pro výrobu zdejšího vína. Měl na to plné morální právo – jeho rodina se v tomto kraji věnovala vinařské výrobě již od 12. století. Podle jeho zásad smělo být Chianti vyrobeno pouze z odrůdy Sangiovese, avšak s možností částečného přidání bílé odrůdy Malvasia.

Dobře míněný systém na zakotvení a ochránění tradiční podoby zdejšího vína se postupem času ukázal být nejen kontraproduktivní, ale dokonce téměř zkázonosný. Bez podpory odpovídající zákonné vymahatelnosti začali totiž vinaři upřednostňovat kvantitu na úkor kvality. Podíl bílých odrůd ve vínech z Chianti se tak stupňoval, již dávno nešlo jen o Malvasii, ale také o nepříliš kvalitní Trebbiano Toscano. Chianti začalo být světem postupně vnímáno jako řídké, lehké, stolní víno bez sebemenších ambicí na serióznost. Tehdy se do mezinárodního slovníku dostal do negativních souvislostí i výraz „fiasco“, označující tehdy pro Chianti typickou, baňatou, slámou opletenou láhev. Ta se ostatně svého času stala i v mnoha českých domácnostech všudypřítomným artefaktem v podobě voskem pokapaného svícnu.

Signál k obratu nastal až v osmdesátých letech 20. století v souvislosti s nástupem nových „supertoskánských“ vín, založených na odrůdě Cabernet Sauvignon. Začal se hledat způsob, jak posunout výše kvalitu tradičních vín, vyráběných ze Sangiovese. V roce 1984 byla oblast Chianti Classico povýšena na DOCG a tím se dále zpřísnily podmínky pro výrobu vína. V mezidobí prošly několikerou úpravou a rozhodně přispěly ke zvýšení úrovně vinařské produkce. Díky tomu dnes mnohá vína z této odrůdy dosahují vynikající kvality a Chianti v podobě svých nejlepších reprezentantů zažívá skutečný comeback mezi elitu světových vín.

Srdcem vinařského Chianti je oblast nazvaná Chianti Classico. Právě ta je prapůvodním místem, kde se rodilo skvělé víno po mnohá staletí v minulosti. Na jejích okrajích můžeme najít další zákonem vymezené oblasti s obdobnými přírodními podmínkami. Je jich celkem 7 - Chianti Rufina, Chianti Colli Fiorentini, Chianti Colli Aretini, Chianti Colli Senesi, Chianti Colline Pisane, Chianti MontalbanoChianti Montesperoli. Z těchto apelací je obecně považována za nejvýznamnější Chianti Rufina, kde se vína svým charakterem nejvíce blíží tradičnímu Chianti Classico.

Nejnižší článek zdejší vinařské hierarchie tvoří místa, která geograficky spadají do vymezené oblasti Chianti, avšak jejich terroir není z hlediska půdních i klimatických podmínek rovnocenný výše zmíněným podoblastem. Tato vína nesou jen jednoduché označení „Chianti“.  Z celkového počtu přibližně 75 000 pěstitelů jich ale révu zpracovává jen pouhých 5%, ostatní ji prodávají větším podnikům. Právě proto se pod značkou Chianti prodává i řada průmyslových vín, která dobré pověsti kraje příliš nepomáhají. 

Každá z láhví Chianti Classico nese na hrdle oficiální přelepku, stvrzující, že víno splňuje všechna zákonná kritéria. Druhou přelepkou, která často zdobí láhve autentického Chianti Classico, je emblém černého kohouta, neboli „Gallo Nero“. Tato známka patří organizaci Consorzio del Marchio storico Chianti Classico, která je dobrovolným sdružením vinařů, starajícím se o jak o marketingové, tak i kvalitativní otázky produkce. Na základě žaloby amerického vinařského velkopodniku Gallo však museli toskánští vinaři od širšího mezinárodního užití této značky upustit.

Je-li černý kohout orámován červeně, jedná se o Chianti Classico, má-li kolem sebe ještě zlatý lem, pak jde o Riservu. Riserva představuje na kvalitativní stupnici Chianti nejvyšší možný stupeň. Bývá vyráběna jen v nejlepších ročnících a podle zákonné normy musí zrát nejméně 2 roky v dřevěných sudech. K její výrobě navíc nesmí být použito bílých odrůd. Těm se dnes ovšem dobrovolně vyhýbá čím dále tím více vinařů i při tvorbě svého základního cuvée.

Synonymem pro Chianti je odrůda Sangiovese, kterou bychom hledali na vinařské mapě světa s výjimkou Itálie jen opravdu s obtížemi. Její jméno má velmi vznešený původ – nejspíše je totiž odvozeno od výrazu Sangue di Giove, neboli krev Jovova. Dnes nemusí tvořit stoprocentní obsah. Musí jí však být nejméně 75% a může být doplněna nejvýše 10% odrůdy Canaiolo a maximálně 15% jiných červených odrůd. I bílé odrůdy Trebbiano a Malvasia mohou být v cuvée zastoupeny, dohromady však nejvýše šesti procenty.

  
Print Friendly and PDF
Příbuzná nabídka

Chianti DOCG 2019 (Terre del Bruno)

Ve vůni můžeme najít typické tóny odrůdy Sangiovese, ze které se dělají oblíbená vína CHIANTI.
Skladem 60 ks
Cena
249 Kč

Chianti Riserva "Falacia" 2017

Sangiovese je odrůda intenzivního ovocitého charakteru evokující třešně a letní ovoce.
Skladem 60 ks
Cena
315 Kč