Bordeaux 2011 – druhé dojmy

500 vín přechutnáno, je čas na shrnutí. Co nabízí ročník 2011 příznivcům bordeauxského vína?

Jeden z klasických bonmotů říká, že podle vinařů v Bordeaux není žádný ročník nikdy špatný. Vždy jsou buď jen ty vynikající - nebo ty klasické…  Ročník 2011 tuhle průpovídku ale nepodpoří. O výjimečný ročník nejde v žádném případě, stejně tak se ale nejedná o ročník slabý. Stylem má navíc ke klasickému Bordeaux dosti daleko.

Zmiňovaný bonmot má ve skutečnosti reálný základ, jenž odráží historickou zkušenost – pokud se ročník nezařadí do kategorie „vynikající“, je to většinou proto, že parametry vyzrálosti hroznů nebyly při sběru úplně dokonalé a vína mají tvrdší charakter. Odtud pochází termín „klasický“ ročník, který vinaři automaticky použijí např. pro popis vín z let 2004 či 2008. A dodejme ještě, že tento tvrdší styl je zejména ve Francii oblíben podstatně více, než vychýlení ke straně novosvětské údernosti jako např. v roce 2003.

V ročníku 2011 ovšem nebyly žádné problémy s dozráváním hroznů. Celý vegetativní cyklus začal proti průměru o 14 dnů dříve a tento náskok prakticky zůstal až do konce. Sbíralo se většinou velmi časně - na Ch. Margaux se jednalo o nejranější sklizeň od roku 1893!

Problémů však vinařům nadělila příroda požehnaně. Vše orámovalo jarní a podzimní krupobití, selektivně postihnuvší části některých apelací. Dlouhé sucho na jaře vyvolalo problémy všude, zvláště však na půdách s nízkou zádržností vody a zejména u mladších vinic. Dva červnové dny, kdy teplota ve stínu dostoupila 40°C, přinesly mnohde spálení části hroznů. Poté se karta obrátila – stejně tak, jako počasí na jaře připomínalo spíše léto, nastalo v červenci naopak „jaro“ s dosti chladnými teplotami. Ty následně střídaly horké dny doprovázené silnými srážkami a hrozbou šíření plísní.

Průběh zrání révy měl proto daleko k ideálu. Vinaři trávili ve vinicích během celého období obrovské množství času, aby dokázali na vrtochy počasí reagovat a eliminovat negativní důsledky. Situaci přesně vystihl P. Marie ze Ch. Cambon La Pelouse: „Bylo to neskutečné množství práce – a každá část vinice přitom chtěla něco jiného. Rok, kdy nepatrná odlišnost v orientaci parcely, půdním složení či stáří vinic vyžadovala nutnost odlišného postupu.“

Právě tady se na konečném výsledku zásadně projevily schopnosti a zkušenosti jednotlivých vinařství. Volba adekvátních postupů v celkově těžko předvídatelném klimatickém prostředí podložená intenzivní prací rozhodovala o tom, kdo uspěje více a kdo méně. Kategorii „neúspěch“ můžeme u současného Bordeaux na vrcholné úrovni zcela vynechat – na mnohých chateaux se raději vzdají  větší části úrody jen proto, aby výsledná kvalita byla dostatečná a jméno chateau se nedostalo do negativních souvislostí. Dvojnásobné, trojnásobné třídící stoly spolu s již hojně rozšířenými optickými třídiči vedou ke stále dokonalejší selekci suroviny, která se dostane k dalšímu zpracování.

Jaký je tedy ročník 2011? Obecně se dá říci, že jde o vína, která jsou čistá a v naprostém pořádku. Nemají sílu ročníku 2010 ani lahodnost ročníku 2009, avšak srovnání s běžnými ročníky (2001, 2004, 2008…) snesou bez problému. Stylem jsou však mimořádně heterogenní. Vína s obrovskou koncentrací i vína lehká, vína měkká i vína s tvrdšími tříslovinami, vína s důrazem na svěžest i vína chuťově plná. Zrát budou poměrně rychle, přestože strukturu mají jednoznačně lepší, než ročník 2007. V principu tak půjde ve většině případů o vína „k pití“, než k investici. Pravý břeh dopadl celkově lépe než levý a zvláště u vín, pocházejících z chladných půd, lze mluvit o vynikajícím výsledku.  Na levém břehu si vedl dobře Pauillac, nejproblematičtěji se naopak jevila (sousední…) apelace St.-Estèphe. Příjemně překvapila řada obvyklých „outsiderů“. A jestliže zpravidla každý ročník končí vítězstvím jednoho ze dvou tradičních rivalů – Merlotu či Cabernetu Sauvignon, pak ročník 2011 má jiného krále: skvělý, dokonalý Cabernet Franc.

11.04.2012 | Tomáš Dominec